Lifestyle

V módě je Gangsta Style

29.3.2016

Jeho systém práce byl jednoduchý. Když nešlo lidi podplatit, nechal je zabít. Ještě dnes, třiadvacet let po své neslavné smrti na střeše medellínského domu, vzrušuje Pablo Escobar a jeho příběh lidi na celém světě. Pro někoho byl prototypem nelítostného gangstera, který vehnal do drogové závislosti statisíce lidí nejen v USA a jenž svou rodnou Kolumbii přivedl soustavnou korupcí a terorem na pokraj rozvratu. Jiní ho považovali za velmi schopného podnikatele, který dokázal doslova na zelené louce vybudovat drogové impérium, jež z něj během několika let udělalo jednoho z nejbohatších lidí na zeměkouli. Dnes je Escobar nejen hlavní postavou úspěšného seriálu Narcos, který běží na Netflixu za ohromného zájmu diváků a za potlesku kritiků, ale i synonymem stylu 70. let.

 

Ačkoliv vyrůstal v kolumbijském Medel­línu ve středostavovské rodině, velmi záhy se dal na dráhu zločinu. Podle některých legend bylo jeho prvním zločinecko-podnikatelským úspěchem to, když přeprodával náhrobky odcizené na hřbitovech. Jednou nohou se dokonce podíval na univerzitu, ale pobyt na ní si nemohl dovolit. Měl jiný, zásadnější cíl. Ve dvaadvaceti letech se chtěl stát milionářem. V Kolumbii přelomu šedesátých a sedmdesátých let to nebyl snadný cíl. Chudá země, závislá pouze na vývozu kávy, neskýtala mnoho možností, jak tento sen realizovat. Escobar ale našel skulinu. Po pokusech s pašováním marihuany a cigaret objevil kokain, a tak v polovině 70. let začal budovat své impérium. Drogu nakoupil v Peru, zpracoval ji v Medellínu a pak ji dopravil do Panamy a USA. Nejprve sám v tašce, později pomocí celé flotily letadel. Kilo kokainu vyrobil za 1500 dolarů, přičemž jeho prodejní cena v USA pro koncového zákazníka byla tehdy asi 50 000 dolarů.

Velmi brzy se Escobarův Medellínský kartel stal jednou z nejmocnějších zločineckých organizací na planetě. Escobarův pobočník Carlos Lehder dokonce obsadil malý bahamský ostrov Norman’s Cay, kde – za pomoci masivní korupce bahamské vlády – vybudoval rozsáhlé kokainové překladiště s vlastním letištěm a prakticky vlastní samosprávou. Právě Lehder se ovšem stal jednou z příčin Escobarova pádu. Když polovojenské jednotky, jakási ozbrojená složka Medel­línského kartelu, v roce 1984 zavraždily kolumbijského ministra spravedlnosti Rodriga Laru, kolumbijská vláda musela chtě nechtě před řáděním Escobarova kartelu přestat zavírat oči. Země se ponořila do několikaletého období teroru, kdy spolu narkomafie na jedné straně a vládní a polovládní jednotky podporované americkou vládou na straně druhé bojovaly velmi brutálně a nesmlouvavě. Koncem 80. let byl Escobar zatčen. Následoval útěk z vězení a v prosinci 1993 smrt na střeše medellínského domu po přestřelce s policejními jednotkami.

Co dělat, když není styl?

Escobar si systematicky budoval pověst gangstera a lidumila, která spolu s přirozenou touhou lidí vidět ve zločincích romantické hrdiny přispěla ke vzniku legendy. Legendy, jež se dnes zrcadlí nejen ve světě showbyznysu, ale i módy. Escobar jako by byl pro podobnou roli stvořený. Na dobových fotografiích nepůsobí jako vrah – sledujete muže s kulatým, téměř dobráckým obličejem, který je trochu při těle, má neupravené vlasy a někdy knírek. Escobar si navíc na rozdíl od jiných známých gangsterů nepotrpěl na výrazné nebo extravagantní oblečení. Zapomeňte na nápadné obleky nebo psí dečky amerických mafiánů či značkové oblečení černošských gangsterů. Bina Daiglerová, kostýmní výtvarnice seriálu Narcos, který byl natočen podle životního příběhu Escobara, studovala jeho styl pravděpodobně pečlivěji než kdokoliv jiný na světě. „Neměl bůhvíjaký vkus na oblékání. A nebyl to člověk, který by vám musel ukazovat svým oblečením, kolik má peněz. Základ jeho oblékání tvořily vždy džíny a bílé kecky. Ty nosil prakticky pořád. Měl jich možná sto párů. Jednu celou místnost plnou bílých kecek. Zdaleka nebyl nejlépe oblékaným členem kartelu.“

 

Jak replikovat styl, když to není styl?

Jeden člověk se o to pokusil – Escobarův syn Juan Pablo Escobar. V době otcovy smrti mu bylo devět let. Rodina poté zmizela do exilu v Mosambiku. Mladý Escobar se později přes Kolumbii vydal do Argentiny. Změnil si jméno na Sebastián Marroquín, aby se vyhnul zbytečné pozornosti. Vydal dvě knihy pamětí a před několika lety zkusil na pověsti svého otce vydělat nějaké peníze. „S tím nápadem vytvořit módní kolekci jsem si hrál už nějakou dobu, ale značku jsem založil v roce 2010,“ tvrdí Juan Pablo v rozhovoru pro agenturu AP. Značka nese název Escobar Henao a její nabídka je v podstatě velmi úzká. Pár triček a několik modelů džínů. Trička stojí mezi šedesáti a sto dolary a jejich design je založen na tiscích průkazů a dobových Escobarových fotografiích. Marroquín říká, že značka není bůhvíjak profitabilní (rozhodně to tak vypadá i na první pohled – kolekce se nijak neobměňuje, zůstává už několik let stejná), a dává si záležet, aby nebudil přílišné kontroverze. Značku není možné koupit v Kolumbii a veškerá prezentace se až úzkostlivě snaží Escobarův život neadorovat.

Roztomile nechtěný hit

Escobarův syn není zdaleka jediný, kdo chce na „Gangsta Style“ oblečení vydělat. A ani první. Už v polovině minulé dekády vstoupila agresivní marketingovou kampaní na trh italská značka De Puta Madre 69. Na první pohled nijak výjimečná produkce oblečení s výraznými potisky a více či méně chytrými slogany na tričkách, jeden čas velmi oblíbená i mezi pražskou zlatou mládeží, byla zastřešena fantastickou marketingovou legendou. Značku údajně založil Illan Fernández, kolumbijský drogový pašerák a člen kartelu z Cali, během svého uvěznění za pašování drog a zbraní ve Španělsku. Marketingová legenda šla dokonce tak daleko, že podle ní první slogany na trička pašoval Fernández na motácích z vězení. Ať už je cokoliv z toho pravda, či nikoliv, legenda značce pomohla ke krátkému období prosperity, během níž Fernández rozdával rozhovory, vydal knihu pamětí a zásoboval noviny historkami ze svého gangsterského života. Jak je u podobných značek zvykem, období prosperity netrvalo dlouho. Dnes jsou původní webové stránky značky prakticky nefunkční a e-shop je obsluhován pomocí slovenské webové stránky, což v překladu do češtiny znamená, že značka je zjevně těsně před koncem svého životního cyklu.

 

Někdy ale průnik světa drog a světa módy nemá podobu za každou cenu chtěného, jako v případě Escobar Henao či De Puta Madre, ale naopak vlastně roztomile nechtěného, jak ukazuje případ z nedávné doby, který se týká dalšího narkobarona Joaquína Guzmána zvaného El Chapo (Prcek). Jeho příběh je poměrně známý: mexický drogový boss – po rozprášení a oslabení kolumbijských kartelů se centrem drogové distribuce do USA stalo Mexiko -, šéf obávaného kartelu Sinaloa, který dlouhé roky unikal spravedlnosti. Pozornost si získal především svými nečekanými úniky z vězení a schopností podplácet správné lidi ve správný okamžik. To mu vyneslo nejen pozornost amerických policejních orgánů a označení „veřejného nepřítele číslo jedna“, ale i ohromný zájem médií na obou stranách hranice.

Loni na podzim se povedlo herci Seanu Pennovi po několika měsících vyjednávání pořídit na tajném místě v Mexiku rozhovor s Guzmánem. Gangster, který byl tehdy na svém druhém útěku z vězení, se údajně nechal zlákat představou, že o něm bude natočen hollywoodský trhák. Sedmihodinové interview, které uveřejnil časopis Rolling Stone, se stalo opravdovou senzací, byť podle mnohých přispělo ke Guzmánově zatčení jen pár dní po jeho uvedení v lednu 2016. Fotografie a videa ze setkání, na kterých je Guzmán ve výrazné modré košili značky Barabas, se začala rychle šířit… a velmi rychle se začalo řešit, co má gangster při setkání na sobě. Pro malou firmu s jedním obchodem v Los Angeles to byl dar z nebes. Shawn Esteghbal, designér značky, tvrdil CNN v týdnech po publikování rozhovoru, že je prakticky nemožné udržet košile naskladněné. „Nejde to, všechno, co vyrobíme, je okamžitě pryč.“ Košile, které Shawn společně s bratrem Samem ve svém obchodě prodávají za nějakých 130 dolarů, bylo prakticky nemožné sehnat ještě v polovině února. „Nemáme tušení, proč si vzal zrovna naše košile ani jak k nim přišel. Jsou to skvělé košile, bavlněné, slim fit střih a opravdu velmi dobře sedí… Ale mohl si klidně vzít košili za 1000 nebo 10 000 dolarů,“ divil se Sam Esteghbal.

 

Jak Guzmán ke košilím přišel, je záhada, kterou neváhal řešit na svých webových stránkách ani časopis Vanity Fair. Nechal si je během svého útěku před zákonem dovézt z USA? Koupil si je na internetu? Dnes už to těžko někdo zjistí. Ale dobrá zpráva tu přece jen je. Bratři Esteghbalové už vyrovnali tempo s poptávkou. A košili, kterou nosí Prcek, tak můžete mít i vy. Trocha gangsterského stylu koneckonců ještě nikoho nezabila.

Zdroj:Příloha hospodářských novin Proč Ne

Autor:Luděk Staněk Pablo Escobar shirt model Pablo Escobar with Sean Penn

Mohlo by se vám líbit

Komentáře

Napsat komentář